Kafka Bohumil

Sochař a pedagog. Narodil se 14. února 1878 v Nové Pace. V letech 1892–1896 studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší, od roku 1896 byl zapsán na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Stanislava Suchardy. V roce 1898 přešel do Myslbekovy školy na pražské Akademii výtvarných umění. Obdržel Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo v letech 1901-1904 žít a pracovat v Paříži.

Po Suchardově úmrtí v roce 1916 byl jmenován profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1925 po tragickém odchodu Jana Štursy se stal řádným profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění. Kafkova raná tvorba se nesla v duchu secese a symbolismu („Mrtvá labuť“, „Vizionář“,„Somnambula“), rozvíjel animalistickou plastiku, vytvářel portréty osobností a přátel a rovněž náhrobní plastiky. Je autorem pěti velkých pomníků, z nichž nejznámější je „Pomník Jana Žižky z Trocnova“ (1941) umístěný na pražském Vítkově.