Kašpar Adolf

Malíř a ilustrátor. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav.  Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu  pomáhalo získat prostředky na obživu.  Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra,  který se stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii.

Na pražské Akademii studoval ve speciální třídě Maxmilána Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do SVU Mánes.

Kromě kreseb se Kašpar věnoval také malbě i grafice. Pracoval zejména technikou leptu, litografie. V roce 1907 absolvoval studijní pobyty na soukromé grafické škole v Mnichově a v Paříži. Dochovalo se asi 150 grafických listů s různými náměty (loutkové divadlo, pražská zákoutí, figurální náměty). Specifické jsou grafické listy z období jeho vojenské služby během první světové války, např. Loučení s vojákem (1916). Během první světové války působil jako malíř u zeměbraneckého pluku v Olomouci.

Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, ale celý život se rád vracel na Moravu, do svého rodného kraje. V roce 1910 poprvé navštívil městečko Loštice, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechal postavit roubenou chalupu. Z pobytů na cestách a v přírodě se dochovalo množství akvarelů, ale také ilustrace v místopisných knihách

Adolf Kašpar je známý především jako ilustrátor. Během svého života vytvořil více než tři tisíce knižních ilustrací, množství kreseb pro lidové kalendáře a časopisy, desítky návrhů knižních obálek, pohlednic, plakátů a diplomů. Vždy se pečlivě připravoval, seznamoval se s reáliemi, studoval prostředí, místní obyvatele a jejich oblečení i předměty denní potřeby. Zhotovoval si náčrty, podle nichž pak tvořil definitivní ilustrace. Používal techniku perokresby, kresbu tuší nebo tužkou a akvarel.

V jeho volné malířské tvorbě převládají akvarely. Většinou je maloval v přírodě, která byla spolu s krajinou jeho hlavním inspiračním zdrojem. Vznikaly na procházkách a výletech v okolí Loštic, Rusavy nebo zpočátku i na cestách po Slovensku, Itálii, Rakousku či Dalmácii. Zanechal také čtyřicet olejomaleb, které pocházejí z období 1902–1906. Jako malíř nikdy samostatně nevystavoval. Je pochován na vyšehradském hřbitově v Praze.