Obrovský Jakub

Malíř, sochař, grafik, pedagog a spisovatel.

V letech 1897–1901 studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy Kloučka, E. K. Lišky, K. V. Maška a Stanislava Suchardy. Ve studiu pokračoval na pražské Akademii u Maxe Pirnera (1901–1904). Tam se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem.

V roce 1907 získal Hlávkovo stipendium a odjel do Itálie. V Římě se setkal s Janem Štursou a Otakarem Nejedlým. V roce 1908 se vrátil do Prahy a pronajal si ateliér na Karlově náměstí. V roce 1914 měl soubornou výstavu v Obecním domě. Roku 1921 byl jmenován (spolu s Hynaisem, Kafkou, Mařatkou, Myslbekem, Štursou a Švabinským) řádným členem pařížského Salonu.

Patřil k organizátorům výtvarného a společenského života (Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně – zakládající člen, Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, SVU Mánes).

Zaměřoval se na dekorativní nástěnnou malbu (výzdoba pavilonu bankovnictví na jubilejní výstavě pražské obchodní a živnostenské komory, výzdoba ústřední budovy Průmyslového paláce v Praze, malby v Obecním domě (1908–09), strop na zámku v Praze – Libni (1909), dekorativní malby pro Měšťanský pivovar v Plzni a pro Škodovy závody v Plzni (1912), dekorativní vlys v budově právnické fakulty Univerzity Karlovy z roku 1922. Je rovněž autorem obrazů na hlavním oltáři v kostele sv. Václava v Bohnicích.

Dále se věnoval ženským figurálním motivům a portrétům. Sochařství se začal věnovat nejdříve výzdobou náhrobků. Kromě soch žen rád portrétoval významné osobnosti české kultury a tvořil sochy inspirované antickými motivy.